Zapadlí vlastenci 3

Je pár hodin po konci prezidentských voleb a mně je stejně, jako v první polovině 80. letech po každém prohraném zápasu našich hokejistů proti Sovětskému svazu. Ten byl tehdy až na naprosté výjimky k neporažení. Na začátku každého západu jsem pokaždé doufal, že by to tentokrát mohlo vyjít a v průběhu hry dřív nebo později vždy pochopil, že ani tentokrát to nevyjde. Naprostá beznaděj, ale pořád to byl „jen“ hokej. Zemanovo čerstvé vítězství změní k horšímu úplně všechno. Respektive pro mě a moji ne příliš velkou sociální bublinu. Zbývající převážná většina obyvatel této země může naopak zůstat v klidu. Nic se nezmění. Naše země bude dál směřovat vesele směrem na východ, což je ostatně taky jediné místo, kde se cítíme mezi svými. Nebude trvat dlouho a bude vyhlášeno referendum o vystoupení České republiky z EU, ve kterém většina národa bude samozřejmě hlasovat pro. V dalších parlamentních volbách získá Andrej Babiš 100 % a příštím prezidentem bude zvolen Tomio Okamura. Skupina Ortel se postupně stane desetinásobným držitelem Zlatého slavíka a návštěvnost Benátské dosáhne 150 000 lidí, a s přehledem tak překoná i Glastonbury. Hlavními hvězdami budou Maxim Turbulence. Zdeněk Troška získá Českého lva ve všech kategoriích. Michal David dostane Řád bílého lva. Česká televize začne vysílat diskusní pořad Otázky Karla Voříška. Cenu Effie za nejlepší reklamu vyhraje reklama na Clavin. Co budeme dělat my nemakačenkové? My, co máme mozek jiný, než mozek průměrného občana České republiky? Kavárna? Pořád to stejné. Věci, které tady kromě nás vůbec nikoho nezajímají. Šířit kulturu současného vyspělého světa. Zapadlí vlastenci. To jsme my. Že vám to přijde jako předem prohraný zápas? Václav Havel jednou řekl: „Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“

Petr Vondřich