Michaela Spružinová
4.2.2018 - LidéNebýt pozdvižení, které rozpoutali ctihodní občané našeho ještě ctihodnějšího města ohledně výstavy ve vitrínkách Kina Varšava, o její autorce Michaele Spružinové bych se asi jen tak nedozvěděl. Což by mě fakt mrzelo, protože její tvorba je opravdu výjimečná a baví mě tak jako už dlouho nic. Takže vlastně velké díky všem, kteří spustili všechen ten povyk. A rozhodně ne pro nic.
![](https://www.jizersketicho.cz/wp-content/uploads/2018/02/pink.jpg)
Rodačku z Děčína (35) pojí s naším regionem nejen její aktuální výstava, a nejen sklářská umělecká průmyslovka v Kamenickém Šenově, kterou vystudovala ještě předtím, než absolvovala Fakultu umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, v ateliéru Sklo Ilji Bílka. To hlavní, co má Míša s námi společného, je její láska ke sklu. A to v naprosto nové a neotřelé podobě, o které si většina zdejších výrobců může nechat jen zdát. Takže místo toho, abychom ji veřejně pranýřovali a hystericky žádali okamžité odstranění její výstavy, měli bychom ji začít nosit doslova na rukou. Její tvorba by totiž mohla proslavit náš region po celém světě. Nevěříte? Věřte.
![](https://www.jizersketicho.cz/wp-content/uploads/2018/02/fl.jpg)
Jak už si většina z vás asi stačila všimnout, Michaela Spružinová se ve svém díle dlouhodobě věnuje lidskému tělu a bohaté rozmanitosti jeho obrazové kvality. To, co ale většině z vás možná uniklo je, že hlavním cílem její tvorby je kriticky reflektovat svět současné pop kultury. Upozorňuje zejména na paradoxy módních trendů, ideálu krásy a bezchybnosti. Věnuje se také velmi aktuální problematice sexuální identity formované právě spotřební kulturou. Často také pracuje se svým vlastním tělem, především pak s těmi partiemi, které se těší největší pozornosti při posuzování ženské krásy. Vznikají tak nové příběhy o kráse dovedené až do krajností.
![](https://www.jizersketicho.cz/wp-content/uploads/2018/02/drevo.jpg)
Pro svou tvorbu používá hlavně recyklované střepy skla, ze kterých následně vytváří unikátní tavené plastiky. Naprosto jedinečným způsobem dokáže pracovat také se skleněnými tyčinkami, o kterých jsem si až doteď myslel, že se z nich dají dělat jen ty nemožné figurky. Můžeme tak třeba vidět spodní prádlo Victoria’s Sekret nebo rozpixelované postavy kultovních hrdinů z her pro Game Boy. (A pak nevěřte na telepatii – není to ani týden, co jsem legendární kapesní herní konzoli společnosti Nintendo z 90. let vzpomněl a došel ji vyhrabat do sklepa. Dal jsem do ní baterky a k mému velkému potěšení stále ještě fungovala.) Ke slovu se ale dostanou i modly současné pop kultury jako jsou Rihanna, Kanye West nebo Kim Kardashian. Prostě nádhera. Jenže ať chci nebo nechci, v Liberci bude Michaela Spružinová ještě asi dlouho ta, co kazí naše děti. Takže bylo celkem jasné, jaká bude první otázka, na kterou se jí zeptám…
![](https://www.jizersketicho.cz/wp-content/uploads/2018/02/vs.jpg)
Jak vnímáte pozdvižení, které se strhlo kolem vaší výstavy Herpés / vitrínky v libereckém Kino Varšava?
Dost mě to zaskočilo. Celá instalace byla připravena tak, aby byla výrazově pestrá a komplikovaná. Díky tomu se zakryly určité detaily, které jsou s nadsázkou stylizovány. V podstatě se jedná o vizuální šum, který vyžaduje soustředěnost diváka. Taky mě překvapilo, že hlavním argumentem pro odstranění byla blízkost ZUŠ, která má vést žáky právě k názorové otevřenosti a spontánnosti, o kterou mohou v dospělosti přijít. Paradoxně sama působím jako odborná asistentka v ateliéru Design skla Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a snažím se být názorově otevřená všem formám výtvarného projevu. Neumím si představit, že bych někomu takový projekt zakázala. Připravila bych ho nejen o osobní zkušenost, ale i názorový střet, který by měl vést k otevřenému dialogu.
![](https://www.jizersketicho.cz/wp-content/uploads/2018/02/ni.jpg)
Jak vlastně vůbec vznikl nápad na uspořádání výstavy?
K projektu jsem byla přizvána galerií Ahoj, Nazdar a Čau s jejichž kurátorkou Petrou Filipovskou jsem měla možnost spolupracovat v minulém roce v rámci výstavního cyklu Teatralita pro Galerii Deska. Výstava měla být site-specific – na míru prostoru, který je malou výkladní skříní. K tomu mě inspirovaly výlohy obchodního domu Hermés, na jejichž podobě se podílejí přední umělci a designéři a kde se často stává, že samotné produkty jsou v celkové instalaci výlohy jen stěží rozpoznatelné.
![](https://www.jizersketicho.cz/wp-content/uploads/2018/02/mi.jpg)
Vybrala jsem proto takové práce, které splňují požadavky „display“. Jednalo se o sklo zobrazující produkty módních značek jako je Calvin Klein, Victoria’s Secret, Hermés, Manolo Blahnik apod. Tyto produkty však musí být vystaveny v určitém kontextu. Jmenované značky expandovaly do pop kultury v posledních třech letech. Vidíme je na hvězdách jako je Nicky Minaj, Kim Kardashian, Justin Bieber, nebo Rihanna. Jejich kopie se často objevují u travestitů a módní průmysl v současnosti zažívá obrovskou expanzi transsexuálních modelů. Proto jsem vytvořila storytelling instalaci – příběh thajského transsexuála a evropského sexuálního turisty, jejichž kultury se střetávají ve výloze Kina Varšava.
![](https://www.jizersketicho.cz/wp-content/uploads/2018/02/1.jpg)
Ve vaší tvorbě se kriticky vyjadřujete k současnému světu módy. Máte v něm někoho, kdo je vám aspoň trochu sympatický?
Určitě vycházející španělská hvězda Palomo, který netradičně využívá pro prezentaci svých dámských kolekcí pouze muže. Jeho kampaně jsou dekadentní, romantické a genderově stírají všechny předpoklady vysoké módy. Jeho oblečení se objevilo třeba ve videoklipu Malibu od Miley Cyrus, měla ho na sobě i Beyoncé při focení svého ikonického potrétu s dvojčaty nebo Rita Ora na nedávných MTV Awards.
![](https://www.jizersketicho.cz/wp-content/uploads/2018/02/km.jpg)
Zmínila jste také ústeckou Galerii Deska, o které se v poslední době hodně mluví a kde působíte jako kurátorka. Můžete nám o ní říct něco víc?
Deska funguje od listopadu 2013 a spolupracuje nejen s českými ale i zahraničními umělci. Vznikla z přestavěných veřejných záchodků o rozměrech 8 x 6 m. Koncepce výstav je podmíněná celoročnímu tématu, ke kterému se umělec výtvarným způsobem vztahuje. Některé práce reagují na aktuální společenské problémy, jako v případě německé autorky Stefanie Busch, která vytvořila manipulovanou fotografii známého obrazu německého romantického malíře Adriana Ludwiga Richtera – Přívoz pod Střekovem z podvodní perspektivy. Tu znají především ti, kteří na člunech překonávají Středozemní moře z Libye. Stefanie osoby s touto zkušeností přizvala ke spolupráci. Eritrejští migranti Filomon a Samuel, kteří žijí v současné době v německém pohraničí, společně se Stefanií vylepili na Desku celkem 620 fotografií. Projekt měl velký mediální ohlas, a to především kvůli naší otevřenosti vůči migrační politice, která není v Ústí nad Labem zrovna dvakrát populární.
![](https://www.jizersketicho.cz/wp-content/uploads/2018/02/deska.jpg)
Jaké jiné zajímavé věci se teď dějí v Ústí?
V současnosti tady funguje několik výstavních prostorů, které spravují studenti nebo absolventi Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Příkladem může být Kino Hraničář, které provozuje nejen kino a kavárnu, ale i galerii. Její program navazuje na program Německého muzea hygieny v Drážďanech. Dále tady máme Galerii Emila Filly a nově otevřený Dům umění. Pro mě jako pro nezávislého umělce – konzumenta umění, je ale oficiální ústecká výtvarná scéna velmi plochá. Omezuje se především na fakultní témata, jako je konceptuální umění, otázka životního prostředí, Sudety a sociálně angažované umění. Preferuje autorský okruh fakulty, což považuji za nezdravé. Proto se možná paradoxně snažím dělat něco zcela jiného, co se vůči tomuto proudu vymezuje.
![](https://www.jizersketicho.cz/wp-content/uploads/2018/02/MS-Herpes-006.jpg)
Michaela Spružinová: Herpés / vitrínky. 20. 1. – 23. 3., Galerie Ahoj Nazdar Čau, Kino Varšava, Liberec.