Kdo hledá, najde!

Jablonecká sokolovna není rozhodně místem, které by mělo uniknout vaší pozornosti. A už vůbec ne teď, když se ve spolupráci s umělci, studenty a absolventy uměleckých škol pustila do hledání své ztracené identity. Výsledkem je a bude nejen víc života v sokolovně a jejím okolí, ale také nový pohled do její víc než bohaté a rozmanité historie.

Nevím, co přesně se vybaví vám, když někde slyšíte slovo sokol nebo sokolovna, ale skoro bych se vsadil, že to rozhodně nebude nic jako současný, moderní nebo dokonce budoucí. O to víc mě nepřestává bavit sledovat, co všechno se v posledních letech děje v jablonecké sokolovně pod vedením tamní starostky a architektky Jitky Skalické. O nástěnném kalendáři SOKOLOVE tady už byla řeč, o spoustě dalších zajímavých aktivit kolem jablonecké sokolovny jsme se s Jitkou bavili během společného podcastu s dalším architektem, Jirkou Janďourkem. To všechno ale bylo ještě předtím, než se jabloneckému Sokolu podařilo s projektem Hledání ztracené identity získat podporu z fondů EHP a Norských fondů v rámci Programu kultura.

Od chvíle, kdy v září 2022 proběhlo představení projektu v rámci Dne architektury, se v jablonecké sokolovně a jejím bezprostředním okolí konají výstavy, umělecké instalace, besedy, studentské a profesní semináře, autorská čtení a mnoho dalších akcí. Moje první setkání s projektem proběhlo tak, že jsem si při pohledu na lešení a zelenou ochrannou síť původně myslel, že se sokolovna opravuje. Až později jsem zjistil, že jde o site-specific intervenci Zakrytí jako metoda jak vidět více od Václava Podestáta. Koncept lešení si klade za cíl rozvíjet otázky vztahů s místem a navést pozornost na procesuální kontext budování a vnímání přesahující do obývání veřejného prostoru. Jedná se také o reminiscenci na slavného výtvarného umělce Christa, který se proslavil zahalováním staveb.

Ve spolupráci se studenty Fakulty architektury Technické univerzity Liberec se uskutečnila dvě ateliérová zadání – umění ve veřejném prostoru se zaměřením na lokalitu přilehlého parku a prostor sokolovny. Na veřejnou prezentaci prací potom navázal rezidenční pobyt čtyř absolventů škol uměleckého zaměření Nalezená identita. Stanislava Karbušická, Šenay Kobak, Matouš Lipus a Vítězslav Plavec vytvořili ve spolupráci s místními tradičními firmami site-specific instalace, které reflektovaly nejen odkaz samotné budovy sokolovny, ale i jejich osobní zkušenosti z pro ně doposud neznámého prostředí Jablonce nad Nisou. Těšit se ale můžeme také na trvalou expozici Příběhy ztracené identity, která propojí osu budovy od sklepní studny až po půdu.

Stálá expozice nám postupně umožní nahlédnout do původní krajiny, historie stavby i období největšího rozkvětu tradičních odvětví. Pozornost bude zaměřena i na celou oblast Tyršových sadů. Autory první části stálé expozice jsou Vítězslav Plavec a Ida Chuchlíková, kteří pro svou instalaci využili teprve nedávnou objevenou studnu. Ta upomíná na samotnou dobu vzniku budovy v roce 1898, kdy tehdejší Turnhalle patřila jako společenské, kulturní a sportovní centrum k nejvýznamnějším budovám ve městě. Instalace, na které její autoři spolupracovali s místní bižuterní společností GB Beads, se také dotýká fenoménu vody a významu řeky Nisy, jejíž nivní meandry vymodelovaly jablonecké údolí.

Další částí expozice bude unikátní výtvarné ztvárnění historie Jablonce od japonské umělkyně Moemi Yamamoto. Čerstvá držitelka ceny České akademie vizuálního umění v kategorii Objev roku zprostředkuje ve svém díle mentální krajinu s odkazem na vývoj celého města i paměť krajiny pohraničí. To ale zdaleka nebude to jediné, co po projektu zůstane. V jablonecké sokolovně tak třeba vznikne vybavený multifunkční sál, kde se budou pravidelně konat výukové a vzdělávací programy, semináře a výstavy. Pro návštěvníky bude také k dispozici posezení ve vstupním foyer, které bude zároveň sloužit jako sokolské infocentrum s občerstvením. Už je vám jasné, proč jablonecká sokolovna rozhodně stojí za trochu té vaší pozornosti?