90-60-50

Taky vám přijde, že od loňského extra jubilejního roku neřešíme nic jiného než výročí? Bláhový ten, kdo si myslel, že vše se vrátí do normálu koncem roku 2018. Letošní rok totiž nabízí významných kulatých výročí možná ještě víc než ten loňský. Dovolí si ještě někdo doufat, že za rok to bude lepší? Těžko. A jak už asi správně tušíte, i já se vás právě chystám prudit nějakou tou zásadní událostí. Respektive hned třemi najednou. Útěchou vám i mně může být to, že jde o výročí, která se u nás zas tak často připomínat nebudou. I když je to škoda, protože by si všechna tři rozhodně zasloužila. Tak jdeme na to. Letos to bude devadesát let, co vyšel první Tintin, šedesát let, co spatřil světlo světa první Asterix a konečně padesát let, co se objevil Čtyřlístek. Komiks? To čtení pro děti? Nenechte se zmást! Nepřestávám zbožňovat všechny tři a řekl bych, že nebudu úplně sám. I když u Čtyřlístku musím hned dodat, že moje nadšení striktně končí číslem 107. To ale na celé věci rozhodně nic nemění. Jako první jsem poznal právě Čtyřlístek. Dodnes mi přijde jako víc než malý zázrak, že ho komunisté nechali vycházet, a to v nákladu, o jakém si dnes mohou všichni jen nechat zdát (220 tisíc výtisků!) Ještě větší zázrak ale je, že u nás za hluboké totality mohl vycházet i Asterix (jen šest dílů, s tu a tam vynechanými pasážemi, ale i to se počítá). Jen na Tintina jsme si museli u nás počkat až do sametové revoluce. Stačí se krátce začíst hned do jeho prvního příběhu (Tintin v zemi Sovětů), kde poodkrývá „kouzlo“ každodenního života v Rusku, abyste velice záhy pochopili proč. Dnes nám už neštěstí žádná omezení v tomto směru nehrozí, takže si příběhů všech třech letošních komiksových jubilantů můžeme užívat do sytosti. A jestli jste snad tak ještě neučinili, je nejvyšší čas začít!