Spadl z oblakov

Byl jsem hodně naštvaný, když se před pár lety Lesy ČR rozhodly vykácet všechny stromy v okolí Protržené přehrady. Taky jsem s úlevou přivítal zamítavé stanovisko CHKO Jizerské hory na vybudování ferraty na Frýdlantském cimbuří. A to už vůbec nemluvím o svém zděšení, když někdo přišel s nápadem postavit ski areál přímo na Smrku. I v tomto případě se k mé velké úlevě nic konat nebude. Ještě nedávno jsem neměl v žádně věci víc jasno než v tom, že by se Jizerské hory měly nechat tak jak jsou. Už tak jsou na spoustě svých míst civilizované až až. Nedávno jsem ale byl podívat na unikátní rozhledně Stezka v oblacích, která před časem vyrostla v pohoří Králický Sněžník, a rázem si přistal být ve svém přesvědčení tak skálopevně jistý. Kromě unikátní vyhlídky vyrostla v jejím okolí celá spousta dalších staveb (hotelový komplex, horská chata, sedačkové lanovky, bobová dráha, dětské zábavní parky, …) a dlouhá desetiletí zapomenutá oblast se změnila k nepoznání. V duchu jsem se začal ptát sám sebe – Jak to tady asi vypadalo před tím? Nebylo to lepší? Ale taky – Čím se tady dřív asi živili místní? Nebyla by i tohle cesta pro místa jako Nové Město pod Smrkem, které už snad nežijí ani ze své podstaty? Neměl bych přestat řešit jen občasné potěšení své samotářské duše a víc myslet na lidi, co v místech, které mám tak rád pro jejich zapomnění, doslova přežívají? Nevím, každopádně další z mých názorů, ve kterém jsem přestal mít jasno. Ale ještě bych rád zmínil jednu věc, možná nejdůležitější. Poprvé v životě jsem viděl na nějaké rozhledně kolem sebe nemohoucí seniory, rodiny s kočárky nebo lidi na vozíku. Až v tu chvíli jsem si uvědomil, jaký přínos má stavba architekta Zdeňka Fránka, mimochodem současného děkana Fakulty umění a architektury na Technické univerzitě v Liberci, pro lidi, kteří by se na klasickou rozhlednu nikdy nemohli dostat.